Rudolf Jedlička

Jméno profesora Rudolfa Jedličky nevstoupilo do povědomí široké veřejnosti díky jeho medicínským úspěchům, ale hlavně v souvislosti s Ústavem pro léčbu a výchovu mrzáků, který byl brzy po založení, právě na počest pana profesora, nazván Jedličkovým ústavem pro zmrzačené. Rentgenolog a chirurg, který by dokonce profesorem v obou oborech, se do historie dostal díky svému mecenášství a působení v sociální sféře.

Dnešní Jedličkův ústav má dlouhou historii, datuje se od roku 1913. V době jeho vzniku byl Rudolf Jedlička již významným medicínským profesorem. Kromě své medicínské praxe byl  také předsedou Spolku pro léčbu a výchovu rachitiků a mrzáků. Díky obětavé práci, fundraisingu a vlastnímu mecenášství, kdy on sám byl hlavním sponzorem, se mu podařilo naplnit cíl – vybudovat ústav pro postižené děti.

Vytvořil poprvé v naší historii teoretickou koncepci komplexní rehabilitace tělesně postižených dětí. Sám ji se svými spolupracovníky v ústavu realizoval. Jeho nejvýznamnějším spolupracovníkem byl pedagog František Bakule (1877-1957), kterého Jedlička jmenoval jako prvního ředitele. Později se jejich cesty rozdělily.

Zajímavá je medicínská kariéra pana profesora. Byl nadšeným propagátorem rentgenologie. Dne 8. listopadu 1895 vytvořil  Wilhelm Conrad Röntgen svůj první RTG snímek, první vědeckou zprávu o paprscích X podal jejich objevitel 28. prosince 1895. A v roce 1897 skiagrafoval u nás profesor Jedlička. Než zakoupil vlastní rentgen, kvůli kterému se zadlužil, protože přístroj stál dva roky mzdy, první pacienty rentgenoval v Praze Na příkopě v hotelu U černého koně. Majitel tohoto hotelu si rentgen zakoupil  rentgen pro pobavení svých hostů, kteří se chodili dívat na vlastní kostru. Pro hotel to znamenalo příliv hostů a velký byznys. Tehdy nebyla známa rizika ozáření. I profesor Jedlička používal svou vlastní ruku k nastavení intenzity záření. To po několika letech vyvolalo nemoc z ozáření a on postupně přišel na levé ruce o tři prsty. Úporné bolesti řešil tak, že do obvazu ruky kapal kokain. Dokonce vyvinul speciální pinzetu, se kterou mohl nadále bez prstů operovat.

V říjnu 1912 začala balkánská válka, kde se profesor Jedlička aktivně angažoval a na straně Srbska působil v polní nemocnici. Seznámil se tu se svou budoucí manželkou, zdravotní sestrou Alexandrou Marií Heifertovou.  Není to jediný známý český lékař, který se angažoval na srbské straně. Z novodobé historie si připomeňme aktivity pana profesora Rajko Dolečka.

Na popud profesora MUDr. Jedličky bylo postaveno v roce 1919 Pražské sanatorium určené převážně pro bohatší klientelu. Dnes je známé jako sídlo podolské porodnice.

Profesor Jedlička se toužil stát přednostou 1. chirurgické kliniky na Karlově univerzitě, byl to jeho medicínský sen, předběhl ho však profesor Otakar Kukula. Po Kukulově smrti se v roce 1925 jeho přání mělo konečně vyplnit. V tu dobu však už profesoru Jedličkovi docházely síly a cítil se být vytížen natolik, že by nemohl dostát svým dalším povinnostem. O rok později zemřel.

V noci ze 14. na 15. října 1926 dostal silný záchvat anginy pectoris, přesto ráno odešel do práce, přednášel o mozkových nádorech, nato operoval a ještě ordinoval. Večer odjel do Harrachova, kde měl v části Nový svět secesní vilu, kde v posledním roce více pobýval. Opět se mu ale přitížilo. V jednom z dní poté se oženil se svou dlouholetou družkou Alexandrou. Dne 24. října prodělal další záchvat anginy pectoris, ale s výjimkou morfia už odmítal léky. Sepsal poslední vůli, nechal si zahrát Humoresku od Antonína Dvořáka, naposled si připil s přáteli a zakouřil. Zemřel dva dny poté, bylo mu 57 let. (citováno z Wikipedie)